Trump, jenž si získal světovou popularitu svojí mysogynní, muskulární a twitterovou politikou s mírným nádechem rasismu, to projel, salát. Celý svět byl vzrušován a k prasknutí napínán, jak dopadnou americké prezidentské volby. Dobře, tak ne celý svět, ale mnoho lidí bylo … Taky špatně, takže Česká televize byla a je téměř bez sebe ze vzrůša, jakým jsou nebo jakým je činila tato fanynka Joe Bidena.
V letošním prezidentském dostihu penzistů je zřejmé, že více hlasů a tedy volitelů získal Joe Biden (77 let) za demokraty a porazil tak současnou republikánskou hlavu USA Donalda Trumpa (74 let). Takže může velká část mainstreamových médií upřímně od sleziny až po játra slavit.
Trump, jenž si získal světovou popularitu svojí mysogynní, muskulární a twitterovou politikou s mírným nádechem rasismu, to projel, salát. K jeho kritice lze připojit katastrofální postoj ke koronavirové pandemii, kdy odmítal vědecký přístup k omezení šíření této nákazy, což vedlo některé k úvahám, kdy se v Americe uskuteční „opičí proces 2.0“. Což se ovšem dá jistě oslabit poznámkou, že Američané, vzhledem ke své sebestřednosti, ani netuší, jak tomu je ve světě, berou Trumpův postoj za vcelku normální. Nicméně právě pandemie vedla k hlasování poštou a ta mu, jak se říká, „zlomila vaz“.
Na svém negativním kontě má také zprovozněnou tiskárnu dokumentů o odstoupení od řady mezinárodních smluv, zavádění sankcí nejen proti údajným nepřátelům, ale také přátelům USA. Pak je zde řada rozporuplných činností – zvýšení zbrojního rozpočtu do astronomických sfér jistě těší jak zbrojní průmysl, tak profesionální militaristy – ti mu mohou vyčítat jen skutečnost, že jako správný americký prezident z nějakého důvodu nerozpoutal aspoň nějakou lokální válku, když už ne tu světovou. A pak má na kontě, kupodivu, i jeden klad – americká ekonomika se nezhroutila. Ale celkově (mimo republikánů) asi bude jen málokdo tesknit a trpět, že volby prohrál.
Výsledkem voleb, o jejichž procesu třeba americký deník US World & Report napsal, že jsou z něj Rusko a Čína u „vytržení“ a spojenci v „šoku“, tedy je, že prezidentem USA se patrně stane, pokud nedojde k něčemu mimořádnému, Joe Biden. O volbách se toho napsalo již dost, abychom věděli, že americký volební systém je pochybný a samotným proces svojí nekontrolovatelností zpochybňuje existenci demokracie v USA. A že je založen v podstatě na diktatuře dvou stran, kdy vítězí patrně ten, kdo přiláká a přiveze větší kamion dolarů.
Demokratický kandidát si již vysloužil připomínku posměchu, kterým Západ (i USA) častovali bývalý Sovětský svaz s jeho brežněvovským vedením „gerontů“. Nicméně je zde pojistka, viceprezidentkou bude Kamala Harrisová, která se svými 56 lety je vlastně americkou politickou dorostenkou a hravě nahradí Bidena, v případě něčeho zlého.
Joe Biden patří strukturou a politickým zázemím k „elitě“ demokratů, která se vytvořila svého času okolo Baracka Obamy a Hillary Clintonové. Slovo „elita“ je v uvozovkách proto, že má na svém kontě řadu strašidelných činů a mluvit v této souvislosti o nějaké morálce, upřímnosti nebo čestnosti se ve slušné společnosti nedá hovořit, tak jako se v rodině nahlas nemluví o strýci alkoholikovi.
Biden se bude ještě dlouho potýkat s obviněními, že loboval za svého syna Huntera, jehož obchodní činnost na Ukrajině vyvolala pozdvižení. Stejně tak bude mít potíže se vyrovnat s demencí, která přirozeně přichází s vysokým věkem (například si nemohl vzpomenout na jméno předchůdce Donalda Trumpa, a současnému prezidentovi v předvolebních debatách říkal „Georgi“). To však zcela jistě mainstreamová média budou tolerovat jen jako roztomilé úlety.
Nicméně na pořadu dne bude, jak jeho volbu přijmou samotní Američané, kteří vypadali, že se hned zítra přihlásí do řad odvedenců některé ze dvou bojujících stran občanské války. Navíc představa, že Biden jakýmsi kouzlem a šarmem nějak vyřeší volbami vyhřezlé problémy současné Ameriky – ostré sociální rozdíly, postavení bílých, černošských obyvatel a menšin, ekonomické problémy, nebo dokonce hluboké politické vady systému, je značně naivní. Kocovina po oslavách konce tak strašlivé volební kampaně nebude o nic strašlivější.
V Evropě si mnozí oddechnou, protože Biden dává najevo, že obnoví transatlantickou diskusi a možná, ale jen možná, i spolupráci. A že nebude zpochybňovat světově proslulou mírovou organizaci jako NATO. A také slíbil, že se možná USA vrátí do klubu signatářů klimatické dohody. V Evropě jsou ale mnozí, kteří mají napětí v obličeji, protože jim neslíbil, že na ně nebude uplatňovat ekonomické sankce a obchodní tresty v podobě cel. A třebaže všichni západní politici se nyní budou předhánět, jak jsou nadšeni tím, že vyhrál právě Joe Biden, budou slibovat „věčné a nerozborné přátelství s USA“, a již se staví do fronty, aby svoji submisivitu dokázali přímo ve Washingtonu, budou někteří přemýšlet, zda bude pokračovat likvidaci pokusu Evropy zabezpečit se ruským plynem. Což je velmi pravděpodobné.
No a Rusko s Čínou to už mají spočítané. Tedy přesněji - ty si již spočítaly, že pro ně od nového amerického prezidenta nic dobrého nevzejde. A svět? Ten bude ještě dlouho potřebovat vlídnou psychiatrickou léčbu, aby se z šoku amerických voleb aspoň trochu vzpamatoval. Ale již dnes zní hlasy, že se mu dostatek času k terapii nedostane.
- 2 402 přečtení
- 2 082 přečtení
- 1 322 přečtení
- 1 046 přečtení