Poslední leč - mikropovídka

Poslední leč J. A. Myslivec

Bylo mrazivé prosincové ráno a sníh zářivě jiskřil na jehličí okolních smrků, nastala poslední leč. Na kraji lesa se sešla řada lovců, honců i loveckých psů. Dvá známí šprýmaři Jarda a Vojta zase bavili všechny přítomné, kteří si odkládali na zem své věci nepotřebné k lovu. Došlo k rozdílení úkolů při honu a hlídání osobních věcí přítomných dnes padlo na oba šprýmaře.
Honci i lovci se odebrali do obory a v nedaleké hospodě spěchali s přípravou myslivecké tabule. V kuchyni se dokončoval pravý myslivecký guláš. Jarda a Vojta se zahřívali přinesenou slivovicí a vymýšleli další taškařiny. Všimli si, že na dnešní leč přišel také známý odpůrce a nepřítel mysliveckých gulášů Kamil. Pokaždé si s sebou přinesl na svačinku česnekový salám a labužnicky jej před ostatníma pojídal. Tu vzpomínku na česnekový salám Vojtovi v hlavě vyvolal pohled na zem, kde leželo zmrzlé psí lejno, velice podobné Kamilovu salámu. Mrknutí oka postačilo a Jarda se jal vyhledat Kamilovu tašku, kde vyměnil salám za zmrzlou náhražku. Oba si pak s chutí pochutnávali na česnekovém salámu.
Odpoledne v místním hostinci probíhal jako každá poslední leč, v duchu veselí a humoru, podložené patřičnou dávkou alkoholu. Všichni s chutí dojídali pravý myslivecký guláš a tu si Jarda vzpomněl na Kamila a jeho česnekový salám. Historku dal k dobrému k poveselení všech ostatních. Vtom vstoupil do místnosti smutný Kamil. Vojta se jej zeptal, jak mu chutnal česnekový salám. Smích otřásal místností a všem tekly v očích slzy. Když se smích uklidnil, Kamil zkroušeně řekl: „dal jsem si ho ohřát do vašeho guláše a zaboha jej nemohu najít…“

Jan Antonín Mys...

Narodil se v Táboře, kde také dlouhá léta žil. Dnes si užívá zaslouženého odpočinku na své chalupě, kousek od Tábora. Profesionálně se zabývá mimo jiné, výtvarnou prací. Grafické listy, malby obrazů různou technikou a kreslený humor. Ten kreslí pro radost už od základky, kde rád karikoval kantory a nakonec se kantorem také stal. Kreslený humor je hlavně reakce na okolní dění, podané jeho úsměvem. První kreslený vtip mu vyšel na střední škole v krajském deníku. Postupně kreslil do různých deníků a časopisů. Ilustroval několik knih, otevřel několik výstav vlastních prací maleb, grafiky i kresleného humoru. Dnes kreslí hlavně pro radost svou a svých přátel. Zpětná pozitivní reakce čtenářů i jeho přátel na kresby mu dává poznání, že kreslený humor je hlavně dnes, velice důležité koření našeho života…