Ponožka. J. A. Myslivec
Patřím mezi pamětníky, zašívající děravé ponožky ve školních lavicích. Pro vysvětlení mladším ročníkům čtenářů, to bylo v těch časech povinné pro všechny žáky třetí třídy v pracovním vyučování ZDŠ. Určitě si pamětníci vybaví památnou větu vyučujícího, „na příště si přinesete ponožku, hříbek, jehlu, nůžky a látací niť.“
Vadilo mi, že zrovna po vánocích chce paní učitelka do školy přinést hříbek, když je v lese sníh. Děravou ponožku jsem viděl naposledy na své noze a v domnění, že je nepotřebná a vyhodí se. Netušil jsem, že matka děravé ponožky po večerech látá. Nakonec mi maminka vše objasnila, dala hříbek dřevěný, nůžky, látací jehlu a nit. Ponožku jsem si připravil sám.
K mému překvapení většina dětí vyndala z tašky ponožky děravé. Jediný já jsem z tašky vyndal ponožku zdravou, protože podle mne děravé ponožky do školy nepatří. Na pokyn paní učitelky jsme všichni zasunuli hříbek do ponožky a podle nákresu na tabuli se pokoušeli díru zalátat. Já pochopitelně jako jediný pečlivě zalátal díru, kterou se do ponožky leze.
Když paní učitelka viděla moje krásné dílo, málem ji ranila mrtvice. Třída se bavila na můj účet, ale já se nedal vyvézt z míry. Zašitou díru jsem vypáral, vyndal dřevěný hříbek a na patě nové ponožky jsem pečlivě vystřihl díru novou. Po předchozí zkušenosti s látáním první díry jsem bravurně zalátal i díru druhou. Byl jsem na svou druhou práci velice hrdý a upřímně, ponožku jsem z celé třídy zalátal nejlépe. Bohužel jiného mínění byla paní učitelka, o kterou se pokoušela druhá mrtvice.
Místo dobré známky z pracovního vyučování jsem dostal do žákovské knížky poznámku: „Svévolně rozstříhal novou ponožku…“
- 2 402 přečtení
- 2 082 přečtení
- 1 322 přečtení
- 1 046 přečtení