pohádka - král nekrál

Král nekrál
J.A.M.
Bylo, nebylo, v jedné zemi se z ničeho nic objevil král nekrál. Seděl si pěkně na hradě a rozkazoval všem ministrům obrovské voloviny. Někdy by člověk řekl, že to vymýšlí vůl, ale ono ne, bylo to z jeho hlavy. Okolo sebe držel své pochopy, kteří mu poklonkovali a vymýšleli další hovadiny. On to vlastně ani král nebyl, ale myslel si to o sobě a choval se vůči ostatním velmi panovačně, pohrdal lidem. Ten král nekrál byl vlastně obyčejný zeman z jedné vesnice na tamní vysočině a jak tam tak objímal stromy, napadlo ho při tom, že bude králem.
Shodou náhod, kterým se v té zemi říká politika, se dostal až na hrad. Celý život miloval červenou barvu, a rád nosil červení trenýrky. Proto mu na hrad hodně pomohl jeho kamarád, ruský červený medvěd, kterého se v té zemi dlouhá léta lidé báli, protože kolem sebe plival samý jed. Jednou ale přišel čas, lidé se naštvali a toho medvěda vyhnali. Jenže ten medvěd tam nechal potajmu svá medvíďata a ta lidem pořád škodila. Král nekrál toho silně zneužíval ke své moci a de facto vládl spolu s červenými medvíďaty.
Nečekaně přišla na zem velká pohroma a lidé se jí báli, protože byla hrozně zlá. Celá země se díky tomu zastavila a při tom i lidé umírali. Král nekrál toho využil, byl zase na koni a rozkazoval samé koniny, někdy k tomu přidal i velké kraviny. Zneužil strachu lidí a zval ke své moci červeného medvěda. Ten se ale vrátit bál a tak přes svá medvíďata začal znovu mezi lidi plivat hodně jedu. Lidé z toho byli otrávení a nálada v zemi byla zlá.
Král nekrál pohromy využil a oficiálně požádal červeného medvěda, zda by mu poslal pro lidi bylinu zvanou „putnik“. Myslel si, že tím „putnikem“ lidi otráví a opanuje hrad nadosmrti. Jenže se velmi přepočítal. Lidé se na něj hodně naštvali, vzali vidle, sekery, kosy, někteří i košťata a rozběhli se na hrad. Vyhnali ze země krále nekrále i s jeho pochopy a červenými medvíďaty. S nimi také odešla i ta ošklivá velká pohroma. Zase bylo v zemi krásně, skřivan zpíval, lid psal básně. Pak zazvonil velký bronzový zvonec, to aby se poved pohádky konec…

Jan Antonín Mys...

Narodil se v Táboře, kde také dlouhá léta žil. Dnes si užívá zaslouženého odpočinku na své chalupě, kousek od Tábora. Profesionálně se zabývá mimo jiné, výtvarnou prací. Grafické listy, malby obrazů různou technikou a kreslený humor. Ten kreslí pro radost už od základky, kde rád karikoval kantory a nakonec se kantorem také stal. Kreslený humor je hlavně reakce na okolní dění, podané jeho úsměvem. První kreslený vtip mu vyšel na střední škole v krajském deníku. Postupně kreslil do různých deníků a časopisů. Ilustroval několik knih, otevřel několik výstav vlastních prací maleb, grafiky i kresleného humoru. Dnes kreslí hlavně pro radost svou a svých přátel. Zpětná pozitivní reakce čtenářů i jeho přátel na kresby mu dává poznání, že kreslený humor je hlavně dnes, velice důležité koření našeho života…