Oko za oko. - J. A. Myslivec
Byla jednou jedna zahrádkářská kolonie, kde vše kvetlo a rostlo, jak se patří, což svědčilo o dobré práci místních zahrádkářů. Mezi zahrádkáře také patřil místní šprýmař Vojta, který svým pohotovým vtipem vždy bavil své okolí. Vojtův soused v zahrádkářské kolonii byl Lojzík, šikovný zahrádkář a jeho výměr kvetl i zelenal se ze všech nejlépe. Byl však náhle s rodinou služebně přeložen do vzdáleného města a tak svůj vysázený výměr přenechal svému kolegovi Karlovi. Karel byl velký začátečník v zahrádkářství a pomalu nevěděl, ani jak se drží vidle.
Čas běžel, vše rostlo, kvetlo a Karel denně procházel záhony s konví, zalévaje svůj výměr. S radostí sledoval změny a kouzla přírody. Nevěděl co si má s tím vším počít a tak zašel pro radu k sousedovi Vojtovi, který už byl na odchodu. Vojta nevěděl, že je Karel neznalý věci a byl dost překvapen otázkou, „co mám dělat s kvetoucími bramborami?“ Myslel si, že Karel žertuje a tak odpověděl taky žertem. „ Když brambory kvetou, je nejlépe vzít kosu a posekat je.“ Karel se ohradil, že kosu nevlastní a neví, kde ji honem vzít. Vojta se usmál, mysle si, že Karel je opravdu vtipálek a budou si určitě rozumět. „Za chatou mám kolnu a v ní kosu, klidně si jí půjč, klíč visí nad dveřmi.“ Usmívaje se, nasedal do auta, že si na něj Karel nepřijde.
Druhého dne zvonil v zaměstnání Vojtovi telefon a na druhém konci se ozval Karel.
Děkoval za půjčení kosy. „Dalo mi to fušku, nikdy jsem s kosou nesekl. Když jsem jí vracel do kolny, všiml jsem si, že ti brambory kvetou taky. Jako poděkování za radu jsem ti je posekl…“
- 2 402 přečtení
- 2 082 přečtení
- 1 322 přečtení
- 1 046 přečtení