Komentář: Naše milá pravnoučata


Již od dob, kdy se jistý Miroslav Kalousek tak nějak zapsal do povědomí českých občanů, se celkem pravidelně deklamuje, že přece "nebudeme zadlužovat naše děti!". Obvykle jsou pak tyto apely spojovány s ekonomikou státu na stejné úrovni s ekonomikou rodiny, aby to prý pochopil i poslední tupec. Nicméně, milá vnoučata a pravnoučata, pohodlně se usaďte a než se nadechnete k hlasitým negativním poznámkám, vyslechněte si pravdu celou a věru komplikovanou o srovnávání nesrovnatelného.

Bodejť, řekl si každý uvážlivý rodinný hospodář a v zachmuřené mysli mu rotovaly myšlenky dědictví (bydlení) pro potěr, potomky, nejlépe dosaženého vzdělání a dokonce i někdy otázka spoření na případný důchod a pak taky nakonec o vnucené, ale rovněž znepokojivé otázce zadlužení státu. Protože je přirozeně představa svého vlastního zadlužení nepříjemná, provází ji negativní emoce. Samozřejmě hlavy rodiny rozvážná úvaha, aby se do úzkých rodina (a také i stát) nedostala.

Ekonomové vám ve slabé chvilce, kdy zapomenou, že kopou za banku či vládu, vysvětlí, že stát a rodina jsou jiné instituce, a obě se řídí jinými ekonomickými pravidly. Rozdíl, který snad někdo pochopí, spočívá mj. v tom, že stát má jiné příjmy prostřednictvím přímých daní a nepřímých jako DPH, půjček, cenných papírů, obligací a dluhopisů, spekulací s drahými kovy a měnami, zatímco rodina má velmi omezené možnosti příjmů (mzdy, platy, sociální dávky - na akciový trh se při jeho rozkývanosti moc nesází). Rozdílné jsou pak i výdaje. Ovšem pokud rodinné prostředky nestačí, dojde často na exekutora, což státu nehrozí. Stát si také, narozdíl od rodiny, navíc může do kanafasu vytisknout peníze, za což by famílii nejen zavřeli, ale předtím ještě vláčeli dehtem a peřím.

Bohužel rodina nemá variabilně strukturovaný dluh a splátkový systém jako stát. Například, milé děti, je to divné, ale platí, že se těžko přesvědčí exekutor, aby se hladově a sadisticky nevrhl na rodinný majetek na základě ubezpečení, že si hlava rodiny doběhne do tiskárny cenin a nechá si vytisknout rodinné dluhopisy s výplatou úroku na někdy.

Samozřejmě, byť výjimečně, dochází i ohrožení platební bilance států - defoultu, lidově bankrotu. Jako příklad slouží Argentina, nebo Řecko, jehož rozmařilost nejdříve západoevropské, zejména německé, banky podporovaly, aby následně na zemi tytéž instituce uvalily nucenou správu. Podle "řeckých" podmínek by ovšem musela být uvalena nucená správa i na Spojení státy americké, jejichž dluh dosáhl přes čtyři biliony dolarů a není šance, že by v tomto století USA tuto díru zalátaly (ostatně, jak se milí potomci, s americkými dluhy, přenášenými na evropský poloostrov, popasujete vy?).

Ale vraťme se k českému (ne)zadlužování. Je to docela rozkošná bilance - po pravicových šetřících vládách před deseti lety na počátku tohoto století zůstala sekera státních dluhů ve výši 700 miliard korun. Po osmi letech Babišovy vlády 800 miliard a nynější Fialův kabinet už stačil expresně naplánovat na čtyři roky "úsporně" díru přesahující jeden bilion korun. Zlé jazyky dokonce hovoří o 1,5 bilionu tvrdé české korunačky.

A protože máme (měli jsme a budeme mít) moudré politiky ve vedení státu, dostává se rodinám podnětných rad, jak nezatěžovat stát svojí existencí: netopte, věnujte se rukodílné činnosti s vlnou, nesviťte a nevařte a přestože 70% Země pokrývá voda, tak se nekoupejte. A děti doma trénujte s igelitovými pytlíky přes hlavu, aby si zvykly na zvýšený podíl CO2 ve třídě. Doplněno poněkud nesouvisející idealistickou výzvou - porazíte tak Putina, s čímž sice "nižší desítky tisíc" lidí na Václaváku nesouhlasí, ale kdo by se s tím patlal, dí naše informační světlo v podobě České televize.

Stát ovšem na chvíli sníží (mj. pro mohé nedostatečně) a odloží naše astronomické platby za energie ve prospěch spekulantů s cenami: ovšem tvrzení, že zaplatí 130 miliard korun, kdy není garantována horní hranice oněch cen pro doplatek spekulantům, je hodně odvážný bianco šek. Některé odhady hovoří zcela volně i o fičáku půl bilionu jen za příští rok. Jenže stále se měnící tvrzení ministra Síkely uvádí ve zmatek nejen politiky, občany, ale také odborníky. Pro následují topná a výrobní léta se tak rýsují temná mračna jako z Mordoru a rodinné finance spolu se státními (aspoň v tom se shodují) se již klepou jako sulc (pro vysvětlenou mladším- je to zastaralá, energeticky vařením náročná pochutina z tučného vepřového masa, na kterou si již málokdo vzpomene. A pokud se vegansky otřesete hrůzou, milé děti, budete vědět, jaký ten třas byl).

Je potom obtížně říkat optimistické předpovědi, že to zaplatí jen naše děti. Spíše se otevírá prostor pro zodpovědnost vnoučat, ba někteří laskavě už dnes hovoří i o pravnoučatech. Hezké, ale prý nás budoucí generace proklejí, řekl již zmíněný Mirek. Na to, dle vytříbené vládní logiky porážky Putina dvěma svetry, mohou již dnes okrádání poddaní dole odpovědět: No a? Co pro nás ta pravnoučata kloudného udělala?

PS. A už jste konečně našli zbraně hromadného ničení v Iráku?

Obrázek uživatele Jiří Kouda

Jiří Kouda

Mgr. Jiří Kouda (*1960), novinář a publicista. Absolvoval magisterské studium na FF UK obor kulturologie. Uplynulých dvacet let pracoval jako zpravodaj zejména v denících (Právo, Práce, Deníky Bohemia atd.). V současné době se věnuje zahraniční politice a parlamentnímu dění. Pět let byl redaktorem v týdeníku Ekonom. Nyní pracuje pro Dikobraz.

Líbilo? Sdílejte a udělejte radost přátelům
Další články s vtipy? Dejte like a dáme vědět!
Nejčtenější články
  1. 2 394 přečtení
  2. 2 063 přečtení
  3. 1 304 přečtení
  4. 981 přečtení
Usměj se na Dikobrazu
Přihlas se nebo Klikni a koukej