Na výsledek komunálních voleb a voleb do třetiny senátu se již vrhají celé kohorty komentátorů, analytiků, a samozřejmě politiků, takže se český volič nemusí obávat, že by mu někdo nesdělil o jak úžasné dopady do politiky, moci a významu pro život občanů vlastně mají. Ať symbolické - ty jsou vždy naprosto triumfálně ohromující a pak i ty praktické, které se už v komentářích poněkud ztrácejí v mlze.
Tyto reakce mají určité předvídatelné fázování. Mezi ty první patří zřetelná úleva vládních stran a jejich příznivců, že nedošlo na jejich obavy z těžké prohry. S úlevou přichází na pořad nezbytná fáze triumfalismu a deklasování protivníků, doprovázená výsměchem opozici z neúspěchu. Takže se musí bčané (voliči i nevoliči) připravit na nezbytnou argumentaci, že lid se jasně a demokraticky vyjádřil a tudíž je pravda na straně vítězů. Zatímco "bublina lží" na opačné straně ostudně splaskla.
V komunálních volbách byly výsledné síly rozloženy tak nějak šul-nul, než aby se z výsledků daly vyvodit jednoznačné soudy. Ale senátní doplňující volby dopadly pro opozici, suše řečeno, katastrofálně, ale síly v senátu vlastně nijak nezměnily, je to vítězství o ničem. Ovšem ony by je nijak výrazně nezměnili, ani po případném úspěchu opozice.
Jistou, drobnou úlevou těchto voleb by tak mohla být spíše vládní pochvala lidu za jeho skvělou prozíravost a moudrost. Existovalo jisté znepokojení, že spolu s případnou prohrou vládnoucích stran dojde na depresivní poučení lidu, kterak se nechal ve své hlouposti obalamutit, zkorumpovat spolu s odbornou analýzou jeho nedospělosti a potřeby demokratické převýchovy (nepřevýchovatelným, zejména těm starším, pak preventivně zabavit občanské průkazy). K tomu naštěstí nemusí až do příštích voleb dojít. Takže si mohou občané částečně oddechnout, ale příznivci opozice nicméně musí spolknout onen posměch, což je v Česku něco jako newtonovský zákon.
Neboť českého politického prostoru jednoduše zmizely ony prvky hesla "Sláva vítězům, čest poraženým", a spíše se prosazuje představa, že "poraženi musí být doraženi", než tolerance vítězů.
Z objektivního hlediska letošní volby prakticky nic nezměnily, a ani měnit nemohly. Z předvolební kampaně, která měla dle opozice přinést výsledky jakéhosi referenda o vládě,zbyly poněkud chabé trosky podpory, zhmotněné slabou účastí voličů. A tuto chabou účast přebíjí ona zmíněná symbolika triumfalismu vítězství, kdy strany, které slibovaly zásadní změny oproti minulé vládě, posílily sebevědomí a již deklarovaly, že svoji neoddiskutovatelnou odbornost vládnutí dopřejí občanům i nadále v plné míře.
V nadcházející zimě bude nám tento hřejivý pocit jistě zapotřebí.
- 2 402 přečtení
- 2 082 přečtení
- 1 322 přečtení
- 1 046 přečtení