Babiš. Satan nebo spasitel?

Andrej Babiš na adresu redakce Lidových Novin: „Doufám, že kluci vědí co dělají .. ještě nevědí, s kým mají tu čest… ale to je jedno.“
(pusťte si rovnou čas 4:20)

Dvanáctý premiér bohémů rozděluje společnost asi jako sůl: někdo solí, někdo méně, někdo dokonce tvrdí, že její podávání dětem má negativní vliv na jejich vývoj. Ale my přece chceme znovu motýle! Ale pokud budou, tak co za to?

Kdybych byl satan a chtěl vládnout Česku, co bych dělal?

V rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl Michael Palin, člen souboru Monthy Python, že Češi mají hned po Britech největší smysl pro humor. Slyšíte to marné volání ústavních zvonů? Oni mají smysl pro humor! Takže co bych dělal? (a) Nechal bych je dělat si ze mě srandu (mám totiž hroší kůži). To budou milovat. (b) Mluvil bych nespisovně. To je rozdělí! Divide et impera! Rozděl a panuj vole. A za (c) protože umím blafovat, tak bych co nejdéle opakoval pravdu, tedy že je to všechno kampaň, účelovka, jdou po mně, objednávka, až to všechny přestane bavit. Češi mají rádi humor. A tohle moc vtipný není. Pustí televizi… Hele Barrandov! Copak dávají? Babiš sem, Babiš tam.. Hmm. Přepínám. Účelovka.

Je Babiš satan nebo spasitel? Budou motýle nebo ne? A pokud, co za to? Záleží, koho se ptáte. Podívejme se jak funguje Dunningův–Krugerův efekt. To je objev, za který oba páni dostali Nobelovu cenu. Míra odbornosti v daném oboru (řekněme tedy v politice) má vliv na schopnost hodnocení sebe i druhých. Lidé s nízkými schopnostmi či kompetencemi v dané oblasti dosahují nízkého výkonu, avšak mají naopak tendenci výrazně přeceňovat dosažený výsledek (či názor) při srovnávání s ostatními… Moje máma i babička ho milují. Čapímu hnízdu se smějí.

Co na závěr? Bojím se, když píšu tyto texty? Trochu ano.

---