Kresba od č. 42830
ZEMŘEL RADAN DOLEJŠ - ZAKLADATEL SKUPINY PATROLA ŠLAPETO V době kdy většina mládeže poslouchala techno, RnB anebo rock, tedy v letech, kterým se dříve říkalo "telecí", zkrátka mezi těmi 15-18 jsem já - poslouchal Šlapeto. Kapelu, která hrávala písničky, kterým se dříve říkalo odtrhovačky, ale hodně se hlásila i k odkazu legendárního písničkáře Karla Hašlera. Ty odtrhovačky a "hašlerky" mne dávno před tím, než jsem poznal Šlapeťáky učila babička. Se Šlapetem, které se později přejmenovalo na Patrola Šlapeto jsem prožil i pár energii a takovým lehkým sentimentem nabitých koncertů a mnohdy když jsem se procházel starou Prahou, ideálně v době, kdy nebylo na ulici mnoho chodců, mi jejich staropražské a hašlerovské melodie zněly v hlavě, anebo ve sluchátkách a vytvářely genia loci naší metropole. Rozverné, někdy trošku necudné, ale ne vulgární popěvky, ze starých časů z doby starší než století mi vždycky dělávaly radost a dodávaly energii, v době kdy je člověk někdy trudomyslný. Na šlapeťáckých koncertech nebývali jenom starší posluchači ale bývalo vidět i hodně mládeže a nevěřím, že tam šli proto, aby potěšili babičku, ostatně, dnešní babičky už vyrůstaly v době kdy hašlerky nebyly na pořadu dne, byť je třeba režisér Podskalský připomínal v legendárních pořadech, které jsou k dohledání na youtube, ještě v krásně černobílé podobě a s našimi nejpopulárnějšími zpěváky - ano, ani božský "Kája" nechyběl. Nu a šlapeťákům - patrolákům, šéfoval jejich zakladatel pan Radan Dolejš, a když zrovna neměl na starosti staropražský folklór on a jeho tým pracovali na mnoha zábavných pořadech i koncertech, ano, opět i s Karlem Gottem. Proto se dá řící, že dneska ráno, když jsem si přečetl onu smutnou zprávu, že pan Dolejš zemřel - se dá říci - že mne poprvé v životě zarmoutil. Ono málo platné v 57 by se ještě tak nějak umírat nemělo, zvláště když vaše práce má lidem co říci a rozdává radost -a uchovává vlastně i kulturní dědictví, byť jde o čistý folklór vrstev mnohdy pokleslých, Pepíků (ví dnes vlastně lidi co to opravdu ti Pepíci byli), zlodějů, pouličních holek, šantánů a nevěstinců, z doby kdy na mnohých místech byl přítomen osobně Jaroslav Hašek a jiní bohémové, novináři a literáti, a samozřejmě i písně mistra nad mistry Karla Hašlera. Nutno říci, že na rozdíl od jiných nikdy "Šlapeťáci" pod vedením pana Dolejše nespadli do laciné vulgarity a oplzlosti, byť některé písničky - třeba ta která inspirovala moji skromnou kresbičku - mají i formy vulgárnější. ale nedá se nic dělat - ony i ty "bludičky" ke koloritu našeho hlavního města tehdy před více než stoletím patřily, stejně jako zamilované páry, nevěrní manžílci a manželky a samozřejmě samotný duch staropražský, který je Praze dán, už jejím odstínem oblohy, polohou v kotlině, vltavskými mlhami a samotnými budovami a ulicemi. Takže sbohem pane Dolejši a díky za všechno!
