Sakra, děti, ztište se trochu! Tady člověk neslyší vlastní výkřik.

Já ti říkala, ať tolik nelítáš!

Hm... Tak teď už konečně můžeme jít dál?

Občas musím sebekriticky přiznat, že v něčem ty naše fanatické pejskaře vážně nechápu...

Tak ti nevím... Když to viděl kos, tak říkal, že na to chytím tak leda ho..o.

To jo, je to trochu hnusný. Ale voni nám dělaj taky různý naschvály.

Ne prostě, nedám ti kousnout! Pokaždý ti to upadne, a pak to hledáme jak blbý.

Pche! Snobárna...

Chtěl bych vidět tebe! Řekli mi, že buď jen amputace, anebo že mají tohle.

Je mi líto, miláčku, ale musíme se rozejít. Neustále cítím takový vnitřní rozpor.

Já myslím, že je to v pohodě. Jestli se cítíš víc jako ovce, tak buď ovce.

No, začalo to jako normální párty. Ale pak se to tak nějak zvrhlo...

Je to vážně dobrák. Kromě něj už si s tím slepým kocourem nikdo nehraje.

A takhle je to každej den. Kocour stejnej, myš pokaždý jiná.

Každej rok je to stejný. Čekání na novoroční projev, pak velký zklamání, pivo, pivo, pivo...