BALADA O MARTINOVI NA BÍLÉM KONI
Sedí Martin na koni, podkovy však nezvoní
Zuzka jenom kouká, jak z něj bláto šplouchá
krmí Martin koně moc, sedět bude do Vánoc
koník bílý, z porcelánu, krmen bývá hned po ránu
do oběda, divná věc,krmí zas ten šílenec
po obědě, pro změnu, dá mu Martin odměnu
navečer, když den se chýlí, dávno není koník bílý
Martin, ten to nevzdává, koníkovi přidává.
"Koníku můj, oři milý, vydrž se mnou ještě chvíli
rád na tobě rajtuji, vše co mám ti věnuji
střeva moje křeče svíjí, nech mne sedět ještě chvíli!"